Již po třetí zkouším štěstí na nejobtížnější vodě Evropy. Ano, řeč je o Rujáně. Tato oblast s rozsáhlými mělčinami, silnými proudy a především nevyzpytatelným větrem je bohatá na ty největší úlovky zubatic. Lov komplikuje i množství omezení a přírodních rezervací.

Je říjen před námi tři dny chytání a ryby by snad mohly kousat. Po krátkých výpravách, kdy jsme se nedostali přes 80 cm nyní doufám v konečně většího soupeře. Vyrážím nalehko jen s Tomášem. Ten je zde poprvé, máme s sebou 320 člun s 5 HP motorem – trochu extrém, jak se ukáže. Záběrů je pomálu a jsou velmi opatrné. Několik ryb padá, volím heslo – velká nástraha = velká ryba. Třetí den se vítr zvedá tak, že nám voda pravidelně šplíchá přes okraj člunu dovnitř.

Vlny mají občas bílé čepice a my se jen modlíme, aby při driftu neodešel motor. V jednu chvíli vázneme na mělčině a Tomáš musí člun táhnout asi 50 metrů na hloubku. Docela se bavíme, když opodál uvázli místní s několikasetkilogramovou lodí…chvíli je pozorujme, pomoci jim nemůžeme, nakonec se jim daří ve 3 lidech ve vodě plavidlo z mělčiny vytáhnout.
Najíždím podle mapy na slibné místo, je zde o poznání čistější voda. Guma letí vzduchem, otočím kličkou. Jednou, podruhé…Beeeng!!! Brutálně přisekávám. Je tam! Začíná souboj monstra a člověka na malém gumáku v půlmetrových vlnách. Vítr nás táhne na otevřenou vodu, vlny se zvedají. Po deseti minutách je ryba u lodě. Poslední výpad. Tomáš pohotově podebírá a jsem štěstím bez sebe. Konečně jsem se dočkal. Štika má nádherných 107 cm a je před zimou brutálně vypasená. Přeci jen sleďů je tu hodně a zima dlouhá. Dělám pár fotek a ryba se s námi loučí velkým vírem a plácnutím ocasní ploutví. Paráda, ale byla to dřina.

Poslední den ještě tahám jednu 90ku a vyrážíme zpět domů, do tepla.
Celkově se dostáváme pouze na 5 krasavice v lodi (65, 84, 85, 89, 107 cm). Ryby opravdu vydřené, ale co jsme pozorovali četné německé výpravy s průvodcem, tak jsme toho nachytali ještě docela hodně. Ryby nebraly, ale stejně se nám podařilo jednu místní královnu přelstít. Jsou tu ale větší!
Martin Kopeček